Ing. Bc. Jiří Vaněk

Představte se čtenářům Včelařství, členům ČSV. Jaké je Vaše osobní a včelařské CV? 

Moje cesta ke včelám

Když jsem si v roce 2013 pořídil svá první včelstva, nebyl to žádný impulzivní krok. Předcházela tomu téměř tříletá cesta poznávání – pročítal jsem odbornou literaturu, sbíral zkušenosti od jiných včelařů a snažil se pochopit souvislosti mezi často protichůdnými názory. Chtěl jsem nejen včelařit, ale především rozumět tomu, proč včely dělají to, co dělají.

Ve skutečnosti jsem se ke včelám spíše vracel, než že bych k nim přicházel poprvé. Už jako malé dítě jsem získával první zkušenosti o včelaření od svého dědečka a později jsem s obdivem sledoval přítele Jaroslava Hrabánka, který s klidem a trpělivostí pracoval u úlů hned za plotem našeho domu. Oba dva mi ukázali, že včelařina není jen o medu, ale především o vztahu k přírodě a k životu samotnému.


Když jsem se rozhodl jít vlastní včelařskou cestou, vlastně se k včelařině opět vrátit po studiu a nalezení vhodné lokality pro včelaření, stal se pro mě velkou oporou a inspirací můj bývalý učitel ze základní školy, Mgr. Luděk Sojka, někdejší předseda Českého svazu včelařů. Učil mě kdysi matematiku, ale později mi předal ještě něco navíc – základy včelařství a úctu ke světu včel.

Dnes se o svá včelstva starám na Domažlicku, v srdci Plzeňské pahorkatiny, kde z každého kopce dohlédnu až k Českému lesu. Mám přibližně třicet včelstev a každé z nich mě neustále učí – trpělivosti, pokoře a respektu k přírodním zákonitostem. Včely pro mě nejsou jen koníčkem, ale způsobem života. Každý jejich den mi připomíná, že rovnováha, spolupráce a soulad s prostředím jsou základem všeho.

Ve svazu jsem si prošel téměř vším – od práce v základní organizaci až po působení v nejvyšších orgánech ČSV. Dnes zastávám funkci jednatele ZO Mířkov, pokladníka okresní organizace v Domažlicích, jsem členem Republikového výboru, Předsednictva a aktuálně i místopředsedou svazu. Tato cesta mi umožnila vidět včelařství z mnoha úhlů – z pohledu běžného člena, ale i z úrovně svazového vedení. Díky tomu dobře vím, s jakými radostmi i starostmi se včelaři potýkají.

Mimo včelařství se profesně pohybuji v ekonomickém, finančním, rozpočtovém, ICT, personálním a bezpečnostním světě. Vystudoval jsem dva obory na Fakultě strojního inženýrství ČVUT v Praze a od svých patnácti let jsem se pohyboval v různých profesích – od práce v mlékárně přes podnikání až po funkci technického ředitele. Téměř dvacet let jsem pak působil na ministerstvu financí. Dnes pracuji jako kancléř státního úřadu, který se zabývá praním špinavých peněz a financováním terorismu – instituce, jejíž vznik jsem v roce 2017 pomáhal budovat. Jsem držitelem bezpečnostní prověrky a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany ani hnutí. O mé kandidatuře je můj současný nadřízený informován a plně s ní souhlasí a podporuje s ohledem na význam včelařství pro společnost.

Ať už stojím u úlů, nebo v kanceláři, snažím se řídit stejnou zásadou: pracovat poctivě, s respektem a se snahou nacházet rovnováhu. Protože včelařství mě naučilo, že právě rovnováha je tím, co drží svět – i svaz – pohromadě.

Kolik času můžete funkci předsedy věnovat?

Vím, že funkce předsedy ČSV je časově i lidsky náročná, ale vnímám ji jako výzvu, která má hluboký smysl. Svazu se už nyní věnuji prakticky denně – ať už v roli místopředsedy, při komunikaci s členy, nebo při řešení ekonomických a organizačních záležitostí. Jsem proto připraven funkci předsedy věnovat maximum svého času, energie i osobního nasazení.

Rozumím různorodosti našich členů – od drobných včelařů až po profesionály – a chci být předsedou, který naslouchá, propojuje a jedná. Věřím, že otevřená komunikace, osobní přístup a ochota řešit věci přímo s lidmi jsou klíčem k důvěře i fungujícímu svazu.

Uveďte konkrétní osoby, které byste chtěl mít v novém PRV v případě Vašeho eventuálního zvolení předsedou ČSV.

Sestavení týmu považuji za jeden z nejdůležitějších úkolů. Předsednictvo musí být nejen odborně zdatné, ale i lidsky soudržné. Část navrhovaného týmu představím už na sjezdu, abych ukázal směr, kterým bych se chtěl vydat. Další členy bych rád doplnil po volbě – pokud získám důvěru delegátů – na základě společné diskuse a shody v rámci celého svazu.

Mým cílem je vytvořit tým, který bude stát na třech pilířích: odbornosti, spolupráci a odpovědnosti. Chci, aby v Předsednictvu působili lidé s praktickými zkušenostmi z různých oblastí včelařství – chovatelé matek, učitelé včelařství, ekonomové i zástupci mladší generace. Jen rozmanitý tým může hledat řešení, která budou fungovat pro celý svaz, ne jen pro úzký okruh lidí.

Jaké první kroky ve své funkci byste udělal a čeho byste chtěl dosáhnout v jednotlivých oblastech činnosti ČSV během svého funkčního období?

  • Mým prvním krokem by bylo posílit otevřenost, komunikaci a týmového ducha uvnitř svazu – vytvořit prostředí založené na důvěře, spolupráci a respektu. Chci, aby se každý člen cítil součástí jednoho týmu, který táhne za stejný provaz a má jasný přehled o tom, co se ve svazu děje.
  • Dalším cílem je ekonomická stabilita svazu – efektivní správa prostředků, lepší využití majetku a rozvoj samostatných zdrojů příjmů. Finančně silný svaz dokáže lépe podporovat své členy, vzdělávání, výzkum i propagaci oboru.
  • Zásadní pozornost chci věnovat podpoře mládeže a začínajících včelařů. Je nutné, aby se včelaření znovu stalo atraktivním pro mladé – prostřednictvím kroužků, školních projektů či programů, které jim usnadní začátky. Naší povinností je předat jim zkušenosti i lásku k řemeslu, které přesahuje generace.
  • Ve střednědobém horizontu vidím ČSV jako moderní, sebevědomý a otevřený spolek, který se aktivně podílí na tvorbě včelařské politiky, využívá digitální nástroje pro komunikaci a administrativu a má dobré jméno u veřejnosti i státních institucí.
  • Mojí vizí je svaz, na který mohou být jeho členové hrdí – společenství, které drží při sobě, pomáhá si a umí se ozvat, když jde o zájmy českého včelaře.

Jaký je Váš postoj k historickým i aktuálním opatřením SVS proti šíření nákaz včelího plodu a k postupům tlumení varroázy?

Zdraví včel je základní podmínkou naší práce i samotné existence včelařství. Opatření Státní veterinární správy vnímám jako důležitý nástroj ochrany, avšak jejich účinnost závisí na tom, jak jsou srozumitelná, přiměřená a dobře komunikovaná směrem k včelařům.

U nákaz včelího plodu i varroázy se ukazuje, že klíčem není jen samotné léčení, ale i včasná diagnostika, vzdělávání a prevence. Proto bych rád posílil spolupráci ČSV se SVS a výzkumnými institucemi, a zároveň podporoval praktickou osvětu v terénu – prostřednictvím seminářů, metodických listů i online školení.

Je důležité hledat rovnováhu mezi systémovými opatřeními a osobní odpovědností každého včelaře. Každý musí rozumět tomu, proč má něco dělat – ne jen slepě plnit pokyny. Jen tehdy mohou mít opatření skutečný účinek.

Věřím, že zdravé včelstvo je výsledkem spojení vědy, zkušenosti a poctivé práce včelaře – a v tom chci jako předseda být nápomocen.